Pohádka o zlém statkáři a hodném veterináři

Pohádka

Pokud bychom žili v pohádce, mohla bych Vám odvyprávět příběh o bohatém, starém a lakomém statkáři, který byl zlý na všechny kolem sebe, kteří na něm byli nějak odkázaní, a nikdo jej neměl rád. Byl malý, tlustý, s bradavicí na nose a při každém kroku hrozivě funěl.

Naopak veterinární lékař byl mladý, sličný, chytrý a hodný. Hovořil řečí zvířat, a proto dokázal pomoci. Zlaté rybky mu pravidelně plnily tři přání a škaredé ropuchy polibkem proměňoval na krásné princezny.

Hamižný zbohatlík chtěl, aby mladý muž kvůli němu lhal, jen aby si pomohl k dalším penězům, a vůbec mu nevadilo, že mládenec kvůli němu skončí v šatlavě a bude pranýřován na náměstí rozzlobeným davem, byť je nevinný.

Protože by to bylo v pohádce, objevila by se kouzelná babička, veterinárního lékaře osvobodila, očistila jeho pověst a naopak licoměrného statkáře zle potrestala.

Ale ve skutečnosti to bylo takto

Zámožný chovatel koní měl klisnu, která svůj zenit měla za sebou, a to jak po stránce sportovní, tak i po stránce chovatelské. Když porodila svoje poslední hříbátko, jednalo se o dlouhý a těžký porod, ke kterému veterinární lékař nebyl přivolaný. Nad ránem se narodilo malé hříbátko, které záhy uhynulo, a když veterinární lékař přijel kobylku zkontrolovat, byla stabilizovaná. Provedl tedy nezbytné ošetření, které považoval za adekvátní a odjel společně s chovatelem.

Následně u klisny došlo k výhřezu dělohy a k ruptuře. Když se náš veterinář dostavil ke zvířeti odpoledne, byla už i kobylka mrtvá. Nad zvířetem stál chovatel a jeho veterinární kolegové, které on sám požádal o spolupráci. Všichni se do něho pustili, že za to může on, protože odborně pochybil. Náš veterinář tedy připustil, že pokud udělal něco špatně, je pro tyto případy profesně pojištěný a pokud něco zanedbal, pojišťovna chovatele zcela jistě odškodní.

A to neměl dělat …

V hlášení pojistné události musel popsat, v čem konkrétně pochybil. Protože sám o své vině moc přesvědčený nebyl, snažil se dovodit, co tedy mohl udělat špatně tak, že klisna uhynula.

S diagnózou vyhřezlé dělohy a jejího protržení, s uplatněnou náhradou škody, která měla mnoho nul, to bylo celé poněkud přitažené za vlasy a pojišťovna začala pátrat a odmítla plnit.

Všechno skončilo u soudu, protože chovatel podal na veterináře žalobu, pojišťovna vystupuje jako vedlejší účastník. Veterinární lékař se tak dostal do velice nepříjemné situace, kdy před soudem musí mluvit pravdu, uvádět konkrétní skutečnosti a nikoliv dovozovat, co se asi mohlo stát. Veterinární lékař tedy logicky popsal, co sám viděl a udělal a zpochybnil, že by on sám mohl udělat hrubou chybu a že by měl vinu na úhynu klisny.

A v této chvíli sám chovatel upozornil na to, že lékař v hlášení pojistné události uvedl něco jiného, než co uvádí soudu.

Nakonec to vypadalo tak, že se s chovatelem domluvili a o pojistné plnění se rozdělí, byť by to samozřejmě muselo být předmětem dokazování. Nicméně je zcela zřejmé, že v uplatnění pojistné události není záhodno jakkoliv spekulovat nad tím, co se mohlo či nemohlo stát, a v čem tedy může teoreticky být zavinění a odborné pochybení, protože se to může vymstít samotnému veterinářovi, který z toho všeho má jenom o pár vrásek na čele víc. Nutno ještě upozornit na holý fakt, že v případě odsouzení za trestný čin pojistného podvodu v krajním případě může veterinární lékař skutečně jít do šatlavy až na deset let a zároveň mu může být uložený trest zákazu činnosti, tj. veterinární činnosti.

Jen v reálném životě není jisté, zda by se objevila kouzelná babička, která by celou situaci zachránila a uvedla na pravou míru.

Jaký je závěr?

Obecně lze konstatovat, že pojišťovny obecně nevyplácí každou uplatněnou pojistnou událost a nároky takto vznesené zkoumají. Pokud dospějí k závěru, že by se mohlo jednat o trestnou činnost, na které veterinární lékař participoval, je vysoce pravděpodobné, že se obrátí na orgány činné v trestním řízení.

Navíc, pokud by soud z nějakého důvodu shledal, že si veterinární lékař nadrobil do svého vlastního hnízda, protože patrně pochybil, když svoji vinu vůči pojišťovně dovozuje ve svém hlášení, pojišťovna by asi chovateli nic nezaplatila a v celé té šlamastyce by veterinář zůstal sám.

 Je tedy asi zbytečné si takto komplikovat život …