Rozvod manželství v době vážné nemoci – Příběh paní W.
Paní W. jsem měla moc ráda a její příběh se mě dotkl nejenom jako její právní zástupkyně, ale i jako člověka. Stejně jako příběh paní Jany.
Obě dámy měly společnou jednu věc – byly těžce nemocné, tušily, že jim moc času na tomto světě nezbývá a chtěly se rozvést.
Paní W. byla krásná mladá žena, v manželství ne příliš šťastná. Měla dceru, kvůli které se snažila manželství zachránit, ale když ji sdělili její diagnózu, chtěla si v životě udělat pořádek. Z tohoto důvodu za mnou přišla, abych ji zastoupila ve věci rozvodu manželství. O děti se už nejednalo, protože dcera byla plnoletá.
Postupovala jsem standardně – manželovi jsem napsala dopis a požádala jsem o jeho stanovisko, co on si o celé věci myslí a zda souhlasí s rozvodem a uzavřením dohody o vypořádání jejich majetku pro dobu po rozvodu.
Manžel rozvod odmítl
A tehdy jsem těžce narazila. Pan W. se rozhodně odmítl rozvést a nerespektoval přání své manželky mít alespoň poslední období života klid a pokoj. K soudnímu jednání se nedostavoval, soudu zasílal omluvenky, posléze si vzal svého zástupce, který se také nedostavoval, a když se řízení vleklo asi půl roku od jednoho odročeného jednání k druhému, pan W. nakonec vznesl námitku podjatosti soudkyně, kterou ničím nezdůvodnil, ale musel o ní rozhodnout nadřízený soud. Takže zase další čas …
Když už se konečně po všech těch uměle vyvolaných průtazích začalo jednat, jako svědek byla předvolaná jejich dcera, která uvedla, jaké se doma odehrávaly scény. Pan W. se rozhodl, že svůj rozvod nedá nikomu zadarmo a trval na tom, aby prokázalo, kdo je viníkem jejich nepovedeného manželství. A když se to už konečně podařilo a soud dokonce uložil panu W. zaplatit mé klientce náklady řízení, což ve věci rozvodu manželství rozhodně není obvyklé, nicméně v tomto případě však skutečně průkazné, tak se prostě odvolal.
Kromě toho, že udělal ze života peklo své manželce, ztrpčil ho i své dceři, protože málo které dítě se chce míchat do sporu svých rodičů a proti některému z nich vypovídat před soudem.
V době podaného odvolání se zdravotní stav paní W. progresívně zhoršil. Svého rozvodu manželství se již nedočkala a umřela pár dní před tím, než jsem od odvolacího soudu obdržela předvolání k jednání. Pan W. se nemusel dělit o majetek. Prý se v posledních dnech o svoji manželku staral a vypravil jí i pohřeb …
Rozvod manželství v době vážné nemoci – Příběh paní Jany
Paní Jana byla také velice nemocná a svoje manželství se snažila zachránit, protože manžela milovala, stejně jako svoje děti. Dalo by se říct, že rodina a jejich rodinný dům se zahradou s jejími květinkami, byl pro ní celý život, který nechtěla měnit.
V době, kdy byla nemocná, si manžel našel jinou ženu. Nikdo nemá právo manžela soudit, zda byl zbabělec, sobec nebo zda to byla jenom paní Jana, kdo byl přesvědčený o jejich spokojeném manželství, ze kterého třeba partner chtěl už hodně dlouho utéct. Nicméně i ona pár měsíců před smrtí chtěla udělat pořádek ve svém životě a rozhodla se rozvést. Za žádnou cenu však nechtěla dům prodat nebo se odstěhovat. Trvala na tom, že to má být manžel, kdo opustí domácnost ať už k „té druhé“ nebo kamkoliv jinam. Na jedné straně chtěla rozvod a majetkové vypořádání, na druhé straně lpěla na svém dosavadním životě, takže se velice trápila, což jí rozhodně na zdraví nepřidalo a naopak urychlilo průběh její nemoci.
Boj paní Jany s nemocí i se záletným manželem
V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se Jana se svým životem dokáže srovnat a vyhraje svůj boj s nemocí i se záletným manželem. Začala držet očistné kůry, používat alternativní léčbu, věnovala se duchovním záležitostem. Jenže pak jí asi došlo, že manžela a její dosavadní život, jí to nevrátí. Přišel velice rychlý zlom a všechno bylo špatně.
V jejím případě jsme se nedostali ani k prvnímu nařízenému jednání. Jana zemřela jako vdaná žena a i jejímu manželovi zůstal nevypořádaný majetek, který společně nabyli, a nebyl zanedbatelný. Patrně to byla její nemoc, která ztěžovala nadhled na situaci a její reálné vyhodnocení, což posléze začalo komplikovat i naši vzájemnou komunikaci.
S Janiným manželem jsem nikdy nejednala, od samého začátku si zvolil svoji právní zástupkyni, nicméně byl udiven, zejména z toho, že jeho nemocná žena, mimo rozvodu a vypořádání majetku po něm chtěla i výživné nerozvedené manželky, vždyť měla přeci svoji nemocenskou ….
Udělat si v životě pořádek dřív než přijde vážná nemoc
Uvedené příběhy paní W. a paní Jany jsou smutné a ne příliš povzbudivé. Nejsem lékař, a tudíž mi nenáleží cokoliv hodnotit, ale nemůžu se zbavit tísnivého pocitu, že pokud člověk žije v neutěšených podmínkách soužití s nejbližšími, na zdraví mu to nepřidá. A tak mě opět napadá, zda není lepší si v životě udělat pořádek dřív, než se začne odpočítávat životní finále. Zvláštní na tom je, že pokud by obě dámy neonemocněly, myslím si, že by návrh na rozvod manželství nikdy nepodaly, ale v momentě, kdy se dozvěděly o své nemoci, staly se najednou radikálními.
Ve své knize Andělé a ti druzí se zabývám myšlenkou – svojí spekulací – kam až člověk zajde nebo spíš kam až se nechá zahnat, než si uvědomí, že to tak dál není možné. Bohužel někteří lidé se zlomit nechají.
Nenechat se zlomit
Přišla za mnou slečna – tady se jednalo o nemajetkovou újmu a trestní řízení – s tím, že otec, který celý život týral jí a její matku, a konečně byl odsouzený k výkonu trestu odnětí svobody, se má vrátit z vězení domů.
Měla obrovské obavy, co bude dál, protože dopisy, které otec z vězení psal, rozhodně nenasvědčovaly o tom, že by se měl nějak napravit. Ona sama, byť postižená v důsledku tatínkovy „péče“, měla sílu se bránit a chtěla mé pomoci využít a nedat se. Ale o svojí matce mi řekla, že ta je zlomená, zničená, v péči psychiatra, několikrát hospitalizovaná na Psychiatrické klinice a není ji pomoci. Bývala to vzdělaná žena s odpovídající pracovní kvalifikací a v nyní je ráda, že může uklízet.
Jsem zvědavá, jak se mi podaří této mladé ženě pomoct. Zatím jsme ve fázi, kdy si měla nechat zpracovat znalecký posudek na trvalé následky, které jí soužití s otcem způsobilo. Doufám, že její příběh bude do budoucna o hodně veselejší, než příběhy paní Jany a paní W.
